Jak oceňovat děti?

 V současné době není úplně jasný pohled na to, jak a kdy odměňovat děti. Některé výchovné styly pracují s odměnou jako klasickým způsobem pozitivní motivace, jiné spíše pracují s myšlenkou, že touha po učení něčeho nového je dítěti vrozena a k motivaci stačí dát správné podněty. Velkou roli hrají prostředí, temperament i věk dítěte. To, co jedno motivuje, může druhé demotivovat.

Akrylátová medaile MDAK001M24

Uznání jako základ

Jednou z možností, jak ocenit dítě, je uznání jeho zásluh a úspěchu. Přínosné je to hlavně u menších dětí, kdy se formuje jejich pohled na sebe sama. Zároveň je jejich touha po vědění a učení ještě hodně silná a děti přirozeně tíhnou k dozvídání se nových a nových věcí samospádem.

V tomto přístupu dochází k zaměření spíše na dítě a jeho prožívání než na přímé oceňování dosažených výsledků. Tedy nejde o to, co dítě dokázalo, ale jak se při tom cítilo. A tím ho motivovat k další práci. Zároveň je dítě nenásilně tlačeno k tomu, aby samo zhodnotilo svoji práci. Vztah mezi dítětem a rodičem je pak většinou v přímé rovině, ne v rovině hodnotící autority a posuzovaného

Tento přístup je však velmi náročný na čas a také není většině rodičů úplně blízký. Pokud chceme pozitivně motivovat už starší děti či větší množství dětí, se kterými nepracujeme denně, není tento přístup úplně ideální.

Akrylátová medaile MDAK2002

 

Různé typy odměn

Druhým způsobem pozitivní klasické motivace je systém založený na odměnách. Většinou se používá u starších dětí, které už je těžší motivovat jinak. Výhodou je jeho jednoduchost a účelovost. 

Druhů odměn může být několik.

  • Diplomy – stálice odměn. Známe je z táborů i z různých soutěží. Jsou trvanlivé, skladné. V současné době záleží jen na fantazii tvůrce, jak budou vypadat a za co budou uděleny. A po letech budou tvořit hezkou vzpomínku na dětství.
  • Medaile – honosnější verze diplomů. Jsou skladnější, odolnější. Medaile dostávají olympionici, vojáci i vědci. Prostě ti nejlepší. Pověšení na krk je jiné než předání diplomu do ruky. Medaile nesou důstojnost chvíle a její důležitost.
  • Věcné odměny – někdy je těžké motivovat starší děti. Hlavně teenagery. Ovšem pokud se jim organizátor strefí do noty, mohou se stát divy. A čím se inspirovat? Stačí se zeptat teenagera, co je zrovna teď v kurzu.
  • Zážitky – vylepšení věcné odměny. Nejlepší věci jsou ty, co se nedají koupit či ty, ke kterým rodiče nejsou úplně svolní. V rodinném prostředí může den podle dítěte příjemně utužit vztahy. Laser game, jízda kamionem či traktorem je pro většinu teenagerů možná větší motivace než školní potřeby či elektronika.
  • Pochvala – tu známe i ze školních lavic. Největší váhu má však od rodičů či dalších autorit. Jen je lepší místo nicneříkající nálepky „Ty jsi šikulka“ ocenit reálný úspěch ve stylu „Dnes jsi ujel 10 km na kole.“ nebo „Ta obloha na obrázku je jako skutečná“.

V případě rozumného a citlivého přístupu lze dojít k příjemnému propojení obou možností oceňování dítěte. V tomto případě si dítě spíše než odměnu za úspěch odnese příjemný zážitek a hmatatelnou vzpomínku na daný den, ať už podobně diplomu či medaile. A nemusí být ani vítězem.